WHITE WHALE
Lucia Papčová, Tereza Příhodová – Štětinová
curated by Tereza Jindrová
4 July – 20 Sep 2018
ZAHORIAN & VAN ESPEN BRATISLAVA

Supported using public funding by Slovak Arts Council as main partner

Herman Melville’s novel Moby-Dick, or The Whale appeared in the mid-19th century, hence at a time when the Industrial Revolution was in full spate, and one of its levels of significance may be an allegory of man as the conqueror of Nature. But at the same time the novel shows Nature in its mightiness, its Kantian sublimity, which surpasses man and escapes any absolute subjugation (or comprehension). The “white whale” itself has thus become an established metaphor for final goals which are ultimately unattainable.

The works shown by Lucia Papčová and Tereza Příhodová-Štětinová at their White Whale exhibition correspond in their own way with these content layers of the famous Moby-Dick, though this literary work did not in any way influence their creation. Even the exhibition’s name is not an immediate response to the book; nonetheless, by its metaphoric charge Melville’s work may have made its subconscious impression.
Lucia Papčová captures the sublimity and magnificence of Nature in her black and white analog photographs, which, employing long exposure and minimal contrast, balance on the verge of visibility. It is as if portrayal itself (in this case through an “objective” technical apparatus) was a kind of fleeing chimera, the white whale of those who seek to depict the world. Lucia knows about this elusiveness, draws upon it and uses it to lure and hunt the gaze of viewers, which fixes upon her monochromatic shots like the dark blue indigo on the wooden objects of Tereza Příhodová-Štětinová.

Lucia’s photographs, depending on the observer’s distance, may be objective or entirely abstract. Tereza too works with abstraction, as in her sculptural installations based on the principle of positive and negative, though they have entirely concrete models: sketches from ethnographic publications on the original inhabitants of America. The illegibility of the simplified forms of animals or objects of daily use (reinforced by the exhibition of these forms along with “superfluous” material) is compensated here, however, by the specificity of the natural material, which speaks for itself of the nobility and masterful power of Nature as such.

To match Nature, or actually surpass it, is an illusory yardstick for the artist, “a hunt for the white whale”, and both artists are well aware of that. Their landscapes therefore grow above all from poetic thinking, things unsaid, playfulness and intuition. While at first sight the creative approaches and expressive frameworks of these artists are very different, one finds that their works can be mutually mirroring, each complementing the other and creating a productive tension of contrasts. The joint exhibition of Lucia Papčová and Tereza Příhodová-Štětinová is like a musical work for two voices, of which each may be heard in its own right, while their harmony creates a new, more complex form. The American curator Chris Sharp has remarked that the viewer has a good feeling at an exhibition especially where he/she is amidst the companionship of well-exhibited works. With the works by Lucia and Tereza, I think this peculiar harmony has been achieved.

Lucia Papčová (b. 1987 in Bratislava) studied to baccalaureate level at the Academy of Fine Arts and Design in Bratislava (VŠVU) and afterwards gained her Masters Degree at the Akademie der Bildende Kunst in Vienna. Currently she is a doctoral student at the VŠVU. Her photographic work, on account of specific optical qualities which exploit chiaroscuro, eludes this medium’s expectations of reproducibility. Alongside, she also works with video and objects. She has presented her work in e.g. Christian Duvernois gallery in NYC (2014), Jozef Kollar gallery in Banská Štiavnica (2016), and Medium gallery in Bratislava (2017). She regularly participates in group exhibitions in Slovakia and abroad. In 2009 she received the Essl Award CEE VIG.  
 
Tereza Příhodová – Štětinová (b. 1987 in Třebíč) studied in the Department of Photography at the Film Faculty of AMU in Prague. Currently she is engaged principally in sculptural collages, in which she examines and tests the qualities of various organic materials. Her work involves themes of mythologies and mysticism. Her works were exhibited at solo exhibitions including Return of the Birds’ Nests Collector in Fiducia gallery in Ostrava (2016), Dressing Stones at City Surfer Office gallery in Prague (2016) and Wooden Bride in the Photography Gallery in Zlín (2015). She has also presented her works at joint exhibitions in Perla gallery in Prague (2016), Kostka gallery in Prague (2015) and Karlin Studios gallery in Prague (2014).    

ZAHORIAN & VAN ESPEN also thanks the Czech Centre in Bratislava for its support.

WHITE WHALE
Lucia Papčová, Tereza Příhodová – Štětinová
kurátorka: Tereza Jindrová
4. 7. – 20. 9. 2018
ZAHORIAN & VAN ESPEN Bratislava

Projekt podporil z verejných zdrojov Fond na podporu umenia ako hlavný partner

Román Hermana Melvilla Bílá velryba vznikl v polovině 19. století, tedy v překotné době průmyslové revoluce, a jednou z rovin jeho výkladu proto může být alegorie člověka jakožto dobyvatele přírody. Ta se ovšem v románu současně ukazuje ve své mohutnosti, kantovské vznešenosti, která člověka přesahuje a uniká absolutnímu podmanění (a pochopení). Samotná „bílá velryba“ se tak stala ustálenou metaforou pro konečné cíle, které jsou do důsledku nedosažitelné.

Práce Lucii Papčové a Terezy Příhodové-Štětinové na výstavě White Whale svým způsobem s těmito obsahovými rovinami slavného Moby Dicka korespondují, přestože toto literární dílo nijak neovlivnilo jejich vznik a ani název výstavy není bezprostřední reakcí na knihu, ale spíše díky své metaforičnosti intuitivně vyplynul z podvědomí.
Vznešenost a velkolepost přírody zachycuje Lucia Papčová na svých černobílých analogových fotografiích, které prostřednictvím dlouhé expozice a minimálního kontrastu balancují na hraně viditelnosti. Jakoby samotné zobrazení (v tomto případě skrze „objektivní“ technický aparát) bylo jakousi unikající chimérou, bílou velrybou těch, kdo usilují o zpodobení světa. Lucia o této nepolapitelnosti ví, těží z ní a díky tomu vábí a loví divákův pohled, který se vpíjí do monochromatických snímků podobně jako tmavomodré indigo do dřevěných objektů Terezy Příhodové-Štětinové.

Luciiny fotografie mohou být v závislosti na vzdálenosti pozorovatele předmětnými i zcela abstraktními. S abstrahováním pracuje i Tereza, také její sochařské instalace, založené na principu pozitivu a negativu, však mají zcela konkrétní předlohy – kresby z etnografických publikací o původních obyvatelích Ameriky. Nečitelnost zjednodušených tvarů zvířat nebo předmětů denní potřeby (podpořená vystavením jak těchto forem samotných, tak i „zbytkového“ materiálu) je tu ovšem kompenzována konkrétností přírodního materiálu, který sám o sobě promlouvá o ušlechtilosti a mistrovství přírody jako takové.

Vyrovnat se přírodě nebo ji dokonce předčit je pro umělce iluzorní meta, „lov na bílou velrybu“, a toho jsou si obě autorky dobře vědomy. Jejich krajiny tak vyrůstají především z poetičnosti, nevýslovnosti, hravosti a intuice. Ačkoli na první pohled jsou tvůrčí přístupy i výrazové rámce těchto dvou umělkyň velmi rozdílné, ukazuje se, že se mohou jejich díla v sobě navzájem zrcadlit, doplňovat se a tvořit produktivní napětí vzájemných kontrastů. Společná výstava Lucie Papčové a Terezy Příhodové-Štětinové je jako skladba o dvou hlasech, z nichž každý může znít sám za sebe, jejich souzvuk ale vytváří novou, komplexnější formu. Americký kurátor Chris Sharp prohlásil, že divák se cítí dobře na výstavě zejména tehdy, když je ve vzájemné společnosti dobře vystaveným dílům. Myslím, že v případě děl Lucie a Terezy se této zvláštní harmonie povedlo docílit.

Lucia Papčová (nar. 1987 v Bratislavě) vystudovala bakalářský stupeň na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislave, magisterský stupeň pak absolvovala na Akademie der bildenden Kunste ve Vídni. V současnosti je doktorandkou na VŠVU v Bratislavě. Vedle své fotografické tvorby, která se kvůli specifickým optickým kvalitám pracujícím s šerosvitem vymyká očekávání reprodukovatelnosti tohoto média, pracuje také s videem a objekty. Svou tvorbu představila například v Christian Duvernois Gallery v NYC (2014), v galerii Josefa Kollara v Banské Štiavnici (2016) nebo v galerii Médium v Bratislavě (2017). Pravidelně se účastní skupinových výstav na Slovensku i v zahraničí. V roce 2009 získala ocenění Essl Award CEE VIG.
 
Tereza Příhodová – Štětinová (nar. 1987 v Třebíči) vystudovala na Katedře fotografie Filmové fakulty AMU v Praze. V současné době se věnuje především tvorbě sochařských koláží, přičemž zkoumá a testuje vlastnosti nejrůznějších organických materiálů. Její tvorba se dotýká témat mytologie a mysticismu. Svá díla vystavovala mimo jiné na samostatných výstavách Návrat vyběrače ptačích hnízd v galerii Fiducia v Ostravě (2016), Oblékat kameny v galerii City Surfer Office v Praze (2016) nebo Dřevěná nevěsta ve fotografické galerii ve Zlíně (2015). Své práce prezentovala také v rámci společných výstav v galerii Perla v Praze (2016), galerii Kostka v Praze (2015) a v galerii Karlin Studios v Praze (2014).

Fotoreport: Marko Horban

ZAHORIAN & VAN ESPEN rovnako ďakuje za podporu Českému centru v Bratislave.