Lucia Sceranková | Table Museum
curated by Tereza Jindrová
17 May – 28 June 2018
ZAHORIAN & VAN ESPEN Prague

“We don’t need another hero,” Tina Turner sings in the theme song from the 1985 cult film Mad Max. This year’s edition of the Berlin Biennale uses this motto as a counterpoint to the contemporary forms of triumphalism and heroism which are prevalent both in today’s politics and economy, as well as in personal lifestyle, or rather in society’s pressure on the individual. 
The idea of the hero as an outstanding individual, an idol meant to be followed, goes deep into the history of the humankind. It constitutes an anthropocentric and patriarchal model that still takes part in formation of one’s subjectivity. However, the ideal it expresses can also serve as tool of disciplination and – through its potentially demotivating aspect – preservation of status quo.

These themes are central to Lucia Sceranková’s current show in Zahorian &van Espen Gallery. Lucia plays with the motifs of the triumphal arch and the obelisk by changing their scale and material. The two exhibited installations express illusiveness and ephemerality of fame which the monuments are supposed to preserve for eternity.
The solemnity of the monuments is contrasted with certain infantility of the used forms (miniature, toy, using of sand). This aspect pulls from the timelessness of ideals and takes us back to awareness of ourselves as temporal, gradually formed subjects – with the social imperative of success and distinction being one of the key factors of this development. Lucia uses toys (serially produced figures from Japanese company Max Factory) in a new series of photographs called Table Museum. From an edition of the same name the artist selected three iconic figures: Michelangelo’s David, The Thinker by Auguste Rodin and the Vitruvian Man from Leonardo’s drawing. We can interpret this selection as a typology of (male) heroes: David as the ideal of strength and beauty, the Thinker as an allegory of philosophy and soulfulness and the Vitruvian Man as a symbol of rationality and humanism. Flexibility of these toy-figures (delivered with extra hands or heads in the package) enables the artist to play with them and show them from new, unexpected angles. In this way, using subtle shifts, Lucia subverts the respectability of these characters.

Lucia’s approach doesn’t lack humour and irony, nor a specific charm. Tenderness and intimacy of the presented works function as a subversive strategy, consciously open to interpretation as a form of parody or caricature. Heroes and triumphs are being challenged, discredited, even mocked. The choice of the traditional symbols of victory, power and superiority is informed by desire to confront the ideology of triumphalism that is once again on the rise.
Finally, the fact that Sceranková chose only men as examples of heroic figures is significant. The absence of female heroes is consistent with the exhibition’s overall critique of the concept of heroism. Exclusivity connected with and generated by the idea of the hero (similarly to the genius in Art) cannot be separated from dominance and superiority. For this reason feminist and non-anthropocentric thinkers suggest re-evaluation of the meaning of heroism, emphasising values of “everyday heroism” (to borrow from Philip Zimbardo), based on solidarity, cooperation, care or sustainable and ecological way of life.
Coming back to the Tina Turner song, one could read Sceranková’s exhibition as an expression of doubt about the necessity of the traditional hero figures in contemporary world, as well as an invitation to thinking about the world without them./ Tereza Jindrová

Supported using public funding by Slovak Arts Council as main partner
Annual visual art programme of ZAHORIAN & VAN ESPEN Prague is implemented with financial support of city district of Prague 7

Lucia Sceranková | Table Museum
kurátorka: Tereza Jindrová
17. 5. – 28. 6. 2018
ZAHORIAN & VAN ESPEN Praha

V ústřední písni kultovního filmu Mad Max z roku 1985 proklamuje Tina Turner: We don’t need another hero! Tato slavná píseň propůjčila název i letošnímu ročníku Berlínského bienále, které se chce ideově vymezit vůči současným podobám triumfalismu a heroismu, jež se ve společnosti projevují jak na úrovni politiky nebo ekonomiky, tak v životním přístupu jednotlivců, respektive v celospolečenském tlaku na individuum. Představa hrdiny jakožto výjimečného jedince, z nějž se stává idol určený k následování, sahá hluboko do historie lidstva a představuje antropocentrický a současně patriarchální model, který se spolupodílí na formování subjektivity jednotlivce. Vyjadřuje výlučný ideál, za nímž „je žádoucí“ směřovat; současně může sloužit také jako nástroj disciplinace nebo i udržování status quo díky prvku frustrace z vlastní nedostatečnosti.



K této problematice se vlastním způsobem vyjadřuje i Lucia Sceranková, jejíž současná výstava v galerii Zahorian & Van Espen navazuje na realizace z poslední doby – cyklus fotografií a instalací For Every High There is a Low (2017) a rezidenční projekt A Room of One’s Own pro INI Project (2018). Motiv triumfální brány či obelisku umělkyně staví na hlavu změnou měřítka i použitým materiálem. Titův vítězný oblouk z Říma se stal svou vlastní vlající, zploštělou ozvěnou; les miniaturizovaných obelisků (jakoby) z písku, nás proměňuje v obří Gullivery v zemi liliputů. Obě instalace vyjadřují iluzivnost a pomíjivost slávy, kterou mají monumenty natrvalo konzervovat. 
V kontrastu s vážností monumentů využívá Sceranková aspekt určité infantility (zmenšenina, kulisa, stavba z písku, hračka), který nás z bezčasí věčných ideálů vrací zpět k uvědomění si sebe sama jakožto subjektů postupně se formujících v čase a spoluutvářených společenským imperativem úspěchu a potřeby vyniknout.
Motiv hračky je pak explicitně přítomen v sérii fotografií Table Museum, pro níž autorka využila sériově vyráběných figurek od japonské firmy Max Factory. Z prozatím nepočetné edice tzv. Stolního muzea si Sceranková vybrala tři ikonické postavy: Michelangelova Davida, Myslitele od Augusta Rodina a Vitruviánského muže podle kresby Leonarda da Vinci. Daný výběr můžeme interpretovat jako reprezentaci typologie (mužského) hrdiny: David jako ideál tělesné síly a krásy, Myslitel jako alegorie filosofie a oduševnělosti a Vitruviánský muž jako symbol racionality a humanismu. Flexibilita hracích panáčků (k nimž jako součást balení obdržíte i náhradní končetiny včetně hlavy) ovšem umožňuje se na tyto slavné figury podívat z nových úhlů a doslova si s nimi pohrát. Sceranková tak drobnými posuny zcizuje i jejich majestát. Médium fotografie jí přitom umožňuje manipulovat nebo abstrahovat dojem skutečného měřítka zachycených předmětů a docilovat tak jisté „podezřelosti“ fotografie, což je pro umělkyni dlouhodobě charakteristické.



Luciin přístup nepostrádá humor a ironii i specifický půvab. Křehkost a intimita vystavených prací fungují ale jako sebevědomá strategie subverze, kterou bychom téměř mohli vnímat jako svého druhu parodii nebo karikaturu. Triumf i hrdina jsou zde zpochybněni, zlehčeni, snad dokonce zesměšněni. Tradiční symboly vítězství, síly, moci a svrchovanosti – ať již jde o architektonické monumenty nebo slavná umělecká díla – vybírá umělkyně tak, že jsou v našem kulturním kontextu dobře srozumitelné. Obelisk či oblouk tak můžeme vztáhnout k dnešním projevům triumfalismu v politice Západu i Východu, trojici hrdinů zase k obecnému úsilí o sebezdokonalení a úspěch. 

Ani skutečnost, že si autorka vybrala výhradně mužské hrdiny ovšem nemůžeme ponechat bez povšimnutí. V závěru diskuse na téma hrdinství, kterou Česká televize vysílala u příležitosti Dne vítězství 8. května, se odvážná studentka ptala účinkujících, proč v pořadu na toto téma nebyly zastoupeny skoro žádné ženy-hrdinky. V případě Scerankové by ale doplnění „Pantheonu“ hrdinů o ženské protagonistky asi nebylo produktivní. Naopak: absenci hrdinek můžeme interpretovat jako vyjádření kritiky vůči konceptu hrdinství jako takovému. Výlučnost, kterou představa hrdinství generuje (podobně jako genialita v umění), lze nahlížet prizmatem dominance či práva silnějšího. Feministické nebo ne-antropocentrické způsoby myšlení nás ale vedou k jinému uvažování – překonání nebo přehodnocení významu hrdinství do podoby jakéhosi „každodenního hrdinství“ (vypůjčíme-li si termín Philipa Zimbarda), projevujícího se solidaritou, spoluprací, péčí nebo udržitelným a ekologickým způsobem života. Vrátím-li se zpět ke zmiňované písni Tiny Turner, mám pocit, že výstavu Lucii Scerankové můžeme číst jako vyjádření toho, že onen tradiční typ hrdiny v dnešním světě asi nejenže nepotřebujeme, ale měli bychom promýšlet jeho překonání./ Tereza Jindrová

Projekt podporil z verejných zdrojov Fond na podporu umenia ako hlavný partner
Celoroční výstavní program vizuálního umění v ZAHORIAN & VAN ESPEN je realizován za finanční podpory městské části Praha 7