Juraj Kollár | Felt, stars, light green twine, maybe blue, silver screws, wire, copper tubes. Orange plastic hose, red ribbon, thin polystyrene.
curator: Silvia Van Espen
Opening: 2 July 2020, 6 – 8 pm
Address: Stará čistírna odpadních vod v Bubenči, Papírenská 6, Praha 6

First of all, what I see is the empty canvas. I surrender myself to it. My sensual perception is assigned to making me perceive the miracle that is to happen. And if there’s some pressure in the canvas, I try to feel my way into it and afterwards to observe, when it comes to life before me. I will not master it, but I must capture it, subdue it. My ‘I’ naturally pervades this picture and I am a part of it. It does not resist me, and gradually the corporality of the painterly resources on the screen grows, till it encloses itself in an organism which I would injure by further intervention. It becomes my competitor. It’s a structure — which lives by and of itself, and just as I enter into it, the viewer can do the same. / Juraj Kollár

Juraj Kollár | Plsť, hvězdičky, světlezelený motouz, možná modrý, stříbrné šroubky, drát, měděné trubky. Oranžová plastová hadice, červená stuha, tenký polystyrén.

Trvání výstavy: do 27. 7. 2020
Otevírací doba: Po – Čt 9:00 – 16:00 a pátek 9:00 – 13:00

Na začátku vidím prázdné plátno. Poddám se mu. Moje smyslové vnímání má za úkol nechal vnímat zázrak, který se teprve stane. Když je v plátně pnutí, snažím se do něj vcítit a potom pozorovat jak přede mnou ožívá. Nebudu ho ovládat, ale musím ho zachytit. Podmanit si ho. Moje „já“ se přirozeně šíří obrazem a já jsem jeho součástí. Neodporuje mi a tělesnost malířských prostředků na plátně postupně roste, až dokud se neuzavře do organizmu, který by jsem svým dalším zásahem mohl zranit. Stává se mým soupeřem. Je to struktura, která žije sama ze sebe a jak do ní vstupuji já, tak může vstoupit i divák./ Juraj Kollár